3. ročník Brněnského masakru pod záštitou Dana Orálka

Když jsem si v roce 2013 přečetl jak a kudy se poběží Brněnský Masakr, tak jsem zajásal a začal se těšit. Brno a jeho okolí mám proběhané, když ne důkladně, tak alespoň dobře. Pohled na mapku mě ujistil, že trasa závodu kopíruje ta nejatraktivnější místa, která se v okolí poslední obydlené zatáčky při cestě do Vídně, dají najít. Člověk, který přijede do Brna poprvé nutně musí nabýt dojmu, že moc hezčí terény už v Česku nenajde. Zkrátím to. Přestože jsem se přihlásil, tak mi zdraví nedovolilo běžet. Šel jsem tedy na závod udělat pár fotek a nasát atmosféru. Musím říct, že dívat se jak ostatní závodí má jednu výhodu a jednu velkou nevýhodu. Výhoda je, že to fyzicky nebolí a ta nevýhoda je, že jsem to těm, co běželi, záviděl. V roce 2014 už jsem závidět nemusel a mohl to vyzkoušet na vlastní nohy. O trati, kterou bych mohl popsat i jako běhatelný ultratrail už tady pár slov padlo, ale konečně jsem si mohl užít i atmosféry. Zažil jsem perfektní organizaci, spoustu běžců a přitom to ani zdaleka nepřeskočilo do neosobní mašinérie masových akcí. Jsem z Brna a proto si dovolím parafrázovat komunální politiku a při plném vědomí napíšu: Přijďte si (u)žít Brno.

Dan Orálek